Všechno začalo slepicemi.
Tam, kde je kuchyňská linka, byly původně právě slepice a tím směrem měly i svůj vchod. V místě koupelny bylo dřív prase a vedle sousedilo druhé. Takže jsem musel nejdříve zbourat příčku, která prasata oddělovala.
Bourání bylo mnohem víc. Kde vůbec vznikl ten nápad?
No, já si říkal, že by bylo dobré udělat si letní sídlo. Ale slepice mi v tom trošku vadily, jenže člověk je chce, slepičky a ty domácí vajíčka. Takže jako první projekt jsem jim na druhé straně zahrady postavil kurník, slepice byly přestěhovány do hotelu a jak jsou spokojené. :) Mají automatická dvířka. A na druhé straně stavby byla králíkárna. Už bez králíků, ale ještě nebyla odstraněná. Ale my už jsme montovali HS portál, což v překladu znamená posuvné prosklené dveře. Když ho přijela firma montovat, tak říkali, že ke králíkům ho opravdu ještě nemontovali. :) Takže základ prostoru byl.
A jaký byl další krok?
Říkal jsem si, že střecha chce opravu, líbila se mi zelená střecha, líbí se mi být v souladu s přírodou. Jenže zelená střecha, to je 185 kg na metr čtvereční. Takže jsme to museli shodit celé dolů. Netušil jsem, co to bude všechno ještě obnášet. Když chcete sundat eternit, musíte na to mít skupinu, která vypadá, jako když začal covid. Speciální obleky, protože je to zdraví škodlivá věc, pod opravdu velkou ochranou se to sundávalo. Nakonec se povedlo udělat krásnou zelenou střechu, to mě baví.
A pak jste se pustil do další části.
Ano, dole přibyla koupelna a nahoře nad ní je ložnice.
Tam vedou krásné schody…
To je věc, která mi utkvěla v paměti, já jsem do 12 let musel po těch schodech nahoru nosit seno. Ve 12 letech mi zjistili sennou rýmu, takže už jsem schody nepoužíval. Je zvláštní, jak člověku zůstane ten obraz v hlavě, protože když jsem udělal ty schody, tak jsem zjistil, že vypadají úplně stejně jako ty staré, akorát mají kovové boky a pořádné, masivní stupně.
Ještě tu kdysi byli králíci, teď je tam zeď a před ní sklo. To nedává moc smysl.
To je tak, když to člověk tvoří postupně. Tu zeď jsem tam postavil s vynechanými tvárnicemi, které fungují jako květináče, když jsem si myslel, že to bude vlastně jen zastřešená, částečně uzavřená terasa s letní kuchyní. Pak teprve vznikl nápad, že by se tu dalo spát, a bylo nutné prostor uzavřít. Tak jsem si řekl, že nejlepší bude skládací skleněná stěna. No, kdyby tam teď ta zeď nestála, bylo by to lepší, ale zase není třeba mít žaluzie.
Zeď můžete zbourat…
Bourat? Na to není čas. :) Při budování je to tak, to zná asi každý. Člověk něco postaví, pak jeden den to jakoby dokončí a druhý den může začít renovovat, rekonstruovat a opravovat, takže je pořád co zlepšovat.
Vy všechny ty práce děláte sám?
No jasně že ano a taky se snažím inspirovat diváky každou neděli v televizi a mám radost, když mi pak posílají své projekty. A na „Pepíky“, tedy 19. 3., mi vychází dokonce má první kniha plná návodů a postupů, jak na drobné opravy v domácnosti, s návody na užití nářadí s názvem LIBOVKY PEPY LIBICKÉHO. Je to povzbuzení všech rukodělně zdatných, aby se nebáli pustit se do díla. Není totiž nad senzační pocit, když si člověk vyrobí něco vlastníma rukama.
Když jste si to tady tak krásně přestavěl, užíváte si tu samotu nebo letní chvilky?
Ale vůbec ne, to člověk má vždycky takový pocit, že si musí udělat nějaké místo, kde bude moci být sám, ale já jsem člověk komunikativní, mám rád kolem sebe lidi. Tady u nás to bylo tak, že od dětství se zrovna tady, na naší zahradě, všichni scházeli. Takže já bych se asi zbláznil, kdybych tu byl sám. Jediné, kdy to využívám sám, je, když tady hraju na bicí, ale soupravu jsem musel sbalit, než jste přijeli, to bychom se sem nevešli, je to tiny house. :)
A už jste tu přespal?
My jsme to tu s manželkou načančali a neskutečně jsme se na to těšili, jenže nakonec první, kdo tu spal, byla švagrová s rodinou. Takže se z toho stal dům pro hosty, přespávají tu návštěvy a já tu ještě nespal. Vůbec nevím, jak to chutná, šetřím si ten zážitek, až bude dílo dokončené, letos se bude ještě stavět bioklimatická pergola, tak pak to bude ideální, abych to po párty neměl domů daleko. :)
