1. Německá doga (až 90 cm v kohoutku): Největší plemeno psa na světě
Až uvidíte německou dogu, rozhodně ji nepřehlédnete. Toto plemeno je nejvyšším rekordmanem psí říše. Můžete se setkat také s jinými jeho označeními – německý pes, dánská doga (ačkoliv byla vyšlechtěna v Německu a dánská doga – broholmer je samostatné plemeno), německý mastif či Apollo, což se dává do souvislosti s vyobrazením psa, který svým vzhledem německou dogu velmi připomíná, na řeckých mincí z 1. století našeho letopočtu.
Jak je doga velká, tak je laskavá. Miluje svou rodinu a je neuvěřitelně loajální a oddaná. Ačkoliv budí svým vzezřením respekt, ve skutečnosti je to něžný obr, který se chce chovat jako gaučový pes. Připravte se ale na to, že její výchova vyžaduje trpělivost – dogy jsou citlivé a špatně snášejí drsnější zacházení.
Co potřebuje? Hodně prostoru, kvalitní kloubní výživu a přiměřený pohyb – žádné maratony, jejich klouby jsou náchylné na přetížení.
2. Irský vlkodav (min. 79 cm v kohoutku): Rodinný pes, který neštěká
Pohádkový pes s aristokratickým vzhledem a duší dobráka. Irský vlkodav pochází z Irska, kde byl vyšlechtěn ke štvaní a zabíjení vlků, jak ostatně název plemene napovídá. Plemeno vzniklo patrně spojením dogy a chrta. Dnes už z něj lovec není, zato je skvělým rodinným společníkem. Přes svou impozantní velikost je překvapivě klidný a jemný.
Pokud hledáte věrného psa s přátelskou povahou, který neštěká na každé šustnutí, vlkodav vás nezklame. Bohužel stejně jako jiná velká psí plemena mívá krátký život; vlkodavové se dožívají v průměru 7 let.
Co potřebuje? Pohyb v rozumné míře – rád se proběhne, ale nepotřebuje extrémní zátěž. Má sklony k torzi žaludku, proto je důležité krmit ho v klidu a nechat ho po jídle odpočívat.
3. Anglický mastif (až 76 cm v kohoutku): Nejtěžší pes na světě
Nejen obří, ale také nejtěžší pes světa. Samci mohou vážit i přes 100 kg! Anglický mastif byl kdysi bojovým psem, dnes je to klidný obr, který hlídá svou rodinu, a velký mazel. Neštěká zbytečně, útočit ani nemusí a je si toho vědom – jeho mohutná postava sama o sobě odradí každého nezvaného hosta. Má minimální lovecký pud, takže při procházkách lesem se nebude chtít honit za zvěří. Vzhledem ke sploštělejšímu čumáku je ale třeba počítat s tím, že hlasitě chrápe a dost slintá.
Co potřebuje? Silnou, ale laskavou výchovu – je citlivý a dril na něj neplatí. A spoustu místa. Do garsonky se opravdu nevejde.
4. Leonberger (až 80 cm v kohoutku): Milovník dětí i hlídací pes
Pes, který svým vzhledem připomíná lva, ale ve skutečnosti je něžný kliďas, pochází z Německa, konkrétně z města Leonberg – odtud jeho jméno. Na jeho vzniku v 19. století sehrálo roli postupné křížení pyrenejského ovčáka, novofundlandského psa a bernardýna – a když se na leonbergera podíváte, všechny tyto 3 plemena v něm poznáte.
Tito psi milují pohyb, sport a vodu (bývají výborní vodní záchranáři), díky své inteligenci se hodí i ke složitějšímu výcviku. Mají rádi děti a jsou vynikající hlídači. Naopak jejich citlivé duši nedělají dobře rodinné hádky; mohli by mít tendenci do sporu zasáhnout. Jejich hustá srst vyžaduje pravidelnou péči – línání dvakrát ročně bývá velmi intenzivní.
Co potřebuje? Přístup k vodě (rád plave), pravidelný pohyb a kvalitní stravu, aby si udržel zdravé klouby.
5. Tibetská doga (min. 66 cm v kohoutku): Hlídač na velkou zahradu
Ostražitý hlídač s legendárním původem. Tibetská doga byla vyšlechtěna v Himálaji jako ochránce klášterů a stád. Je to samostatný, inteligentní pes, nerozhodující se na povel – pokud hledáte oddaného společníka, který vás bude bezvýhradně poslouchat, tibetská doga nebude ideální volba, protože většinou v rámci rodiny trvá na rovnocenném postavení. Na druhou stranu, pokud chcete psa, jenž dokáže sám vyhodnotit situaci a ochránit vás i váš domov, je to trefa do černého. Zajímavé je, že navzdory svému historickému původu patří tibetské dogy k nejzdravějším psím plemenům.
Co potřebuje? Pevnou, ale citlivou výchovu. Nepatří do rukou nezkušeného chovatele. A velkou zahradu – v bytě by se trápila.
