V pražské Hybernii jste měla 18. prosince velký vánoční koncert. Máte Vánoce ráda?
„Dlouho jsem vánoční koncerty nedělala, neměla jsem k Vánocům vztah. S mužem jsme byli takoví citoví pohrobci, ani jeden jsme neprožívali extra šťastné dětství. Ale když odešel, najednou jsem zjistila, že to má něco do sebe. Vánoční písničky mají strašnou sílu a ta nálada vás dostane. Nevím, jestli je to věkem nebo tím, že je člověk nějakej citlivější...“
Zpěvačka Petra Janů o vánocích, mužích i fyzické proměně: Zásahy v obličeji? Už nikdy! Blesk TV
Vím, že z písniček Oty Petřiny chystáte na příští rok nové album.
„Ano, něco už zaznělo v Hybernii. Postupem času zjišťuji, že Ota, dej mu pánbůh nebe, byl nadčasový. I dnes má co říct. Udělali jsme Ráno, ráno nebo Detektiva, což je ústřední melodie filmu Smrt talentovaného ševce.“
Volný čas trávíte nejraději na své chalupě. Budete tam i na svátky?
„Vždy jsem byla městský člověk se vším všudy. Ale když padesát let jezdíte po republice a pořád se s někým setkáváte, jednou nadejde čas, že jste rád sám. Mně je na chalupě strašně dobře. Kdysi to byl kostel, teď je odsvěcený, je to tam promodlené, je tam absolutní klid a nikdo tam na mě nemůže.“
Na náš rozhovor jste přijela právě odtud, celá rozesmátá. Co vám udělalo tak dobrou náladu?
„Prosím vás, mám o dost mladší kamarádku, která má šestnáctiletou dceru a ta se učí na kadeřnici. A my se rozhodly, že se na ni půjdeme podívat. Byla tam recepční, která nás za ní vedla do šatny a říkala – Adélko, máš tady maminku s babičkou! Řekla jsem si – kruci, na co si já hraju?! Furt se honíme za mládím, furt chceme být krásní... Takže jsem se nejdřív zarazila, ale pak jsem se začala smát, protože to je pravda.“
Vy jste se honila za mládím? O vašich úpravách se toho napsalo hodně.
„Práskla jsem na sebe, že jsem byla na několika úpravách a pak si nechala napíchat do obličeje tu věc (látku metacryl – pozn. red.). To už bych nikdy neudělala! Taky jsem pořád cvičila, otravovala tím, lidi už mě museli mít dost. Jenže během covidu jsem nakynula a říkám si – no a co?! Člověk má být spokojenej a užívat si. Ta vyrovnanost je daleko lepší, než když jsem vstávala do posilovny. Neříkám, že je to špatně, ale proč?“
Na začátku jste zmínila svého manžela, který odešel v roce 2011. Nastalo poté ve vašem životě vakuum?
„My byli spojené nádoby. Byli jsme spolu dvaatřicet let, takže to je, jako když vám utrhnou dvojče. V podstatě jsem na něj potom byla naštvaná, protože za to, jak to dopadlo, si v podstatě mohl sám, že ty věci zanedbal. Ale to je jedno. V každém případě to bolí pořád, jen je to zapouzdřené.“
A chtěla byste ještě od života novou lásku?
„Úplně si to neumím představit. Jsem samostatná jednotka, mám zavedený rytmus. Ambulantní vztah dobře, možná, ale není to priorita.“
