Dominik houbařil s kamarádem Jiřím Dubcem ve středních Čechách poblíž Konopiště. Kdo by si ale myslel, že tahle houbová nadílka je zadarmo, pořádně se splete. Zkušení houbaři společně nachodili osmnáct kilometrů a v lese strávili deset hodin. Oba nejvíce potěšila aktuální druhová pestrost. „V košíku máme hřiby dubové, hřiby žlutomasé, dokonce letos první dva hřiby smrkové. Dále lišky, holubinky, bedly, muchomůrky růžovky,“ popsal pro Blesk.cz Dominik Mašek.
Ačkoli si mnoho lidí stěžuje na sucho v lesích, podle Maška v dané lokalitě nebylo. „Sucho zatím není, ale pokud zase nezaprší, tak brzy bude,“ přiznává houbař, který si už i na konci května z lesa přinesl koš plný krásných hřibů kovářů.
Kde máte šanci, i když je sucho?
Horko a sucho, pokud trvá už nějaký den či týden, bývá pro houbaře učiněnou pohromou. Většina běžných pozemních druhů hub postupně zasychá, přestává růst a mizí před očima. „Zkušenější houbaři ovšem vědí, že ani teplé a suché počasí (ovšem i tady má všechno své meze) nemusí vždy znamenat konec houbaření,“ vysvětluje známý mykolog Aleš Vít v knize 100 + 1 otázek a odpovědí pro houbaře.
Dobrá příležitost najít houby i za sucha a tepla bývá v místech, kde za běžného počasí je podmáčeno a přemokřeno natolik, že se takovým místům houbaři vyhýbají. „Týká se to i roklí kolem potoků, uzavřených okolním lesem. Všude tam je pak možné nacházet, alespoň v menším množství, běžné druhy hub, které tou dobou jinde nerostou.
Pokud se navíc jedná o místa s porostem bříz, osik a dubů, například kolem rybníků, rostou tu i hřiby, kozáky a křemenáče. To pak není při návratu s plným košíkem takových krasavců nouze o závistivce,“ uzavírá Aleš Vít.
