Blesk: Velmi kontroverzní se zdá být návrh nového hlavního nádraží. Líbí se Vám?
prof. Ing. arch. Eva Jiřičná, CBE: „Jsou to jistě velmi pěkně architektonicky zpracované vizualizace. Ale ve svém srdci se nemohu přenést přes to množství materiálu, které tam vytváří umělé stromy. Já se naopak snažím pracovat s minimálním množstvím materiálu. Úkolem statiků a architektů je pracovat šetrně se stavebními materiály, protože zatímco pracovní síly bude přibývat, materiálu bude ubývat. Zdá se mi, že celé to nádraží vytváří umělý park, kde by mohl být přírodní park. S tím mám problém. Je to hezky navržené, ale je pro mě bolestné vidět to množství dřeva.”
U spousty budov, včetně vašeho posledního projektu, je velká otázka výška. Vy sama jste musela svou budovu snížit o 20 metrů. Mrzí Vás to?
„Mrzí mě to. Ne kvůli tomu, že jsme ji museli snížit. Ale kvůli tomu, že princip té soutěže bylo otevření veřejného prostoru. Tím, že jsme šli do výšky, měli jsme velký veřejný prostor. Veřejnosti jsme z toho prostoru nabídli velkou část k využití, ale tím že jsme to museli snížit, zaplnil se parter.
„Na obvodu Prahy, ale i na Pankráci, už je spousta šestnáctipatrových budov. Nejhorší je, když je vše useknuté ve stejné výšce, to nedělá hezké panorama. V Londýně jsou budovy považovány za vysoké od 50 metrů nahoru. Tady jsme na třiceti. Myslím si, že by to ničemu neublížilo. Ale je to jen můj názor. Třeba se to časem změní.“
Když se bavíme o tom, že jste musela kvůli připomínkám ten návrh přepracovat, jak se vlastně vyrovnáváte s kritikou?
„Mně je 85, já jsem na to zvyklá. Já nic neočekávám, a když já kritizuji Novou scénu národního divadla, proč by někdo nemohl kritizovat, co my děláme tady na Žižkově?”
Vy jste sama zmínila ten věk, takže s dovolením položím trošku osobní otázku, kde se ve Vás bere ten elán a chuť do práce?
„Já jsem měla to štěstí, že celý život dělám něco, co mám ráda. Když něco děláte rádi, nevadí vám čas, ani únava. V architektuře můžete každou volnou minutu času využít k tomu, abyste něco zlepšili. Design nemá konec, je to proces, který stále pokračuje. Nejde si říct, teď už jsem udělala všechno, co jsem mohla. Já zaplať pánbůh tu energii stále mám.”
Pražané v posledních dnech horlivě diskutují o posledním díle Davida Černého, který pro obchodní dům Máj navrhl motýly z trupu letadel Spitfire jako připomínku 20 let českého členství v NATO. Jak se motýli líbí Vám?
„K mému velkému překvapení je to skutečně kontroverzní dílo. Já jsem v sobotu odpoledne šla náhodou kolem, když se motýli na Máj instalovali. Už tam se mě ptali, co si o tom myslím. Je to velké, je to veselé. Proč ne. Já s tím nemám žádný problém. Máj je budova, která reprezentuje určité architektonické období, které mi k srdci moc nepřirostlo. Ale že by ta budova nesnesla dva motýly, kteří tam budou na určitou dobu, si nemyslím. Je to dílo Davida Černého, které kupodivu není depresivní, ale radostné. Těším se na to, že to bude zajímavě osvětlené.”
Prozradíte, na čem nyní pracujete?
„V současnosti v ateliéru AI Design s architektem Petrem Vágnerem navrhujeme administrativní budovu na Rohanském ostrově. Pracujeme také na bytovce, dva bloky už jsou postavené, dva bloky ještě zbývají. Pracujeme také na přestavbě zámku v Pardubicích. Pracujeme na přestavbě budovy z období brutalismu v Ostravě, tam předěláváme dvaadvacetipatrový věžák na něco, o čem si myslíme, že to bude příjemné bydlení, místo té strašidelné budovy. Předěláváme také menzu s knihovnou na zemědělské fakultě na Suchdolu, takže je toho spousta.”
Ještě jedna taková aktuální a kontroverzní věc. Rada hlavního města se před několika dny zabývala nápisem Moskva – Praha ve stanici metra Anděl, která připomíná česko-sovětskou spolupráci při výstavbě pražského metra. Upozorňuje na to, že stanici navrhovali sovětští architekti, zatímco stanici Praha v Moskvě navrhovali českoslovenští. Pražané a jejich zastupitelé si však kladou otázku, zda takový odkaz chceme vídat. Nakonec se rozhodlo, že nápis bude doplněn vysvětlující tabulkou. Jak se k podobným otázkám stavíte Vy?
„Ve Zlíně byl společenský dům, který se později změnil na hotel Moskva a nyní je to Zlín. Mě slovo Moskva neuráží, je to hlavní město velkého státu. V této zemi to má politickou souvislost a chápu, že se jí někdo chce zbavit. Já bych se jí asi také klidně zbavila, ale název města se mě osobně nedotýká. Chápu, že ten politický význam někomu může vadit. Kdyby to bylo na mě, asi bych to nechala, jak to je.”
Prozraďte ještě našim čtenářům, které místo nebo kterou stavbu máte v Praze ráda?
„Vždycky mě naplňuje pohled, když přijedu na vršek Chotkovy ulice a dívám se dolů na Prahu. Byl to takový první pohled, který se mi naskytl, když jsem se po dvaadvaceti letech vrátila do Prahy. Pamatuji si, jak jsem přijížděla tím starým taxíkem, a když jsem tam vystoupila a podívala se dolů, cítila jsem, jak je Praha unikátní. Pokud bych měla vyzdvihnout nějakou stavbu, je to těžké, je tu spousta povedených staveb. Často chodím například kolem Waltrovky a přijde mi, že se ta přestavba hodně povedla.”
