Majitel RegioJetu Jančura o nehodě v Pardubicích: Spací vozy nechám klidně sešrotovat! …zemřeli mi tam lidé
Nejtragičtější čelní střet dvou vlaků za posledních 30 let se odehrál 5. června v Pardubicích – zemřeli 4 lidé. A jeden z těch vlaků patřil RegioJetu. Jak reagoval na zprávy majitel firmy Radim Jančura, co udělal pro pozůstalé a co udělá s ‚vadnými‘ spacími vozy, prozradil v exkluzivním rozhovoru pro pořad Hráči na Blesk.cz.
Váš strojvedoucí v červnu způsobil smrtelnou nehodu v Pardubicích. Ministr dopravy řekl, že byť RegioJet deklaroval, že všechny vagony toho typu, který tam praskl, stáhne, ale jak je to doopravdy, neví. Tak jak to je?
„Ta nehoda se stala, myslím, ve čtvrtek a už v pátek se ty vagony opravdu stáhly.“
Proč tedy ministr tvrdí, že o tom neví?
„Protože mu to nikdo nepotvrdil. Musí mu to někdo říci.“
Co se pak s těmi vagony stane? Přeprodáte je? Půjdou do šrotu?
„Buď do šrotu, nebo si je někdo koupí. A to, že si je někdo koupí, není nic špatného, protože on ty vagony prostě očeše, zpevní konstrukční prvky a mohou jezdit.“
A proč to neuděláte vy a nenecháte si je? Je v tom nějaká pověrčivost?
„Mně tam umřeli čtyři lidé. Já už s těmi vozy prostě nechci jezdit. Asi je to pověrčivost, blbý pocit, cokoliv.“
A představa, že se ty vagony budou pohybovat někde po české železnici, vás nezneklidňuje?
„Vozy stejného typu jezdí po celé Evropě, provozují je třeba rakouské dráhy. Takže nebyly staženy, i když jsme na to dali Mezinárodní bezpečnostní alert. Ale jak říkám: tam opravdu stačí zpevnit konstrukci, která je slabá. Děláme si na to znalecké testy, bude z toho nějaký výstup, ale ta měření, různé tlaky a tahy a lomy evidentně potvrzují, že ta konstrukce byla špatně navržena. Respektive ve své době mohla být v pořádku, ale postupem času materiály ztrácí některé své vlastnosti a konstrukce potřebuje posílit.“
Není to od vás nemanažerské, ten fakt, že se těch vagonu navzdory výsledkům studie zbavíte?
„Já jsem se tak prostě rozhodl.“
Emoce u vás hrají velkou roli?
„Tohle byl největší problém, který se nám stal a já se prostě rozhodl, že ty vagony půjdou pryč.“
Vyšetřování nehody Drážní inspekcí, která má přinést konečný verdikt toho, zda vaše firma něco nezanedbala, ještě probíhá a dle slov Martina Kupky ještě nějakou chvíli probíhat bude. Existuje něco jako dílčí skóre? Víte, jak na tom jste?
„Tak prvotní chyba samozřejmě byla v tom strojvůdci.“
Ten pro vás ještě pracuje?
„Předpokládám, že ne, nebo že byl odstavený, protože jakmile vůbec strojvůdce projede na červenou, i kdyby se nestalo nic, tak přestane jezdit. Jde někam na dílnu. To je trest.“
A po jaké době se může vrátit do provozu?
„Nevím, fakt nevím úplně všechno. Ale byla to jeho chyba. Ale vždy je to několik řetězových chyb nebo náhod. Nestalo by se to, kdyby strojvůdce nejel na červenou, kdyby ty vlaky, tedy ten nákladní i ten nejdelší v Česku, nebyly tak dlouhé, čili nebyla to tak velká masa, kdyby tam nebyly ty nešťastné vozy hned na pozicích 1, 2 a 3, kdyby tam nebyl ten technický, respektive konstrukční problém…“
A kdyby fungoval zabezpečovač.
„Samozřejmě, to je podle mě nejdůležitější. Je to pár drátů, které tam mohly zůstat, protože na té koleji ten zabezpečovač byl. Máme na to důkazy. Kdyby tam byl, tak se tohle nestalo, to je jasné.“
Vy jste před chvílí řekl ‚mně tam umřeli čtyři lidé‘. Mluvíte i o tom ne úplně byznysovém rozhodnutí vyřadit spací vagony. Cítím z vás hodně emocí. Jaký byl pro vás ten den, kdy se to stalo?
„Hrozný. Probudili mě zaměstnanci, nejprve jsem se podíval na ty obrázky a řekl si: proč mě budíte, vždyť je to prostě ťukanec. Pak jsem se podíval na to, jak je ten vagon zkroucený a pochopil, že to je malér.“
Jak jste reagoval? Jak jste se cítil?
„Já jsem v ten den obešel nemocnice, mluvil se všemi, co tam v tu chvíli byli. Je to těžké. Na silnicích ročně umřou stovky lidí a ti, kdo zaviní nehodu, v níž se někdo zraní nebo umře, to asi prožívají velmi podobně, i když se od toho můžu oprostit a říct: jsem jenom majitel, je to chyba někoho jiného, ne moje. Ale je to moje firma, jsem za to zodpovědný.“
Co jste v těch nemocnicích slyšel?
„To byl příjemný konec toho dne. Ti lidé byli fajn.“
Byli mezi nimi i ti s horšími zraněními?
„Byla tam paní, která měla zlomená žebra, ale ten zbytek byly opravdu menší potlučeniny. Během dalšího dne byla v nemocnici už jenom ta paní a celkem asi 5 dní od nehody myslím odešla taky. Jednu rodinu jsem vyzvedával z nemocnice a vezl na nádraží v Pardubicích a trvali na tom, že chtějí jet zase s námi a v tom samém dětském kupé, protože v něm byli strašně spokojení. Byla tam velká míra pochopení, poděkování a odpuštění.“
Jak vypadá odškodňování lidí, kteří se takto zraní? A jak odškodňování rodin pozůstalých?
„Ty věci, které jsou čistě procesní – zpoždění, chybějící zavazadlo, bolestné – to všechno už proběhlo. Ty nejtěžší věci jsou na pojišťovně a jsou na to tabulky. S tím pak můžete nesouhlasit a soudit se, koneckonců i kvůli poškozenému zavazadlu, to je právo každého. To odškodnění emočních náhrad je složitější věc, na to tabulka není a to pozůstalí řeší skrze své právníky s právníky pojišťovny. Myslím, že už je to uzavřené, nevím, zda vyplacené.“
Možná cynická otázka, ale o jak velké peníze půjde?
„To vůbec nevím.“
Udělal jste pro ty pozůstalé něco vy nad rámec?
„Myslel jsem, že o něčem takovém můžu rozhodnout, ale pojišťovny vychází z nějakých zvyklostí, judikátů.“
Já mluvím o nějakém vašem gestu, které nesouvisí s vypořádáním od pojišťovny.
„Musí to jít přes pojišťovnu a ve chvíli, kdy by nebyli spokojeni s rozhodnutím pojišťovny, jde to na soud a rozhoduje soud.“
V posledních letech slýcháme o smrtelných útocích ve vlacích v okolních státech. Jak je to s bezpečnosti českých vlaků?
„Bezpečnost je problém nočních vlaků zejména ve směru na Slovensko. Je tam trochu jiná kultura cestujících na východní Slovensko, takže s námi jezdí bezpečnostní služba, která naše cestující chrání.“
Já jsem se v článku z loňského léta dozvěděla, že i vaši zaměstnanci, konkrétně stevardi, jsou proškoleni, jak na agrese reagovat.
„Oni se v podstatě nemají do ničeho pouštět, protože ve chvíli, kdy se něco stane, musí být asertivní, volat policii a zastavit vlak na místě, kam ta policie přijede. Ani ten sekuriťák se nesmí s nikým začít prát, přetahovat.“
Dobře, ale kdyby tam byl útočník s mačetou, tak ho asi zneškodní.
„To bych se bál. To musí řešit bezpečnostní složky. Ten sekuriťák je normální týpek, který jen vypadá jako policajt. Může mít trochu ramena, může vzbuzovat respekt, ale je to normální člověk jako my. Ve chvíli, kdy by tam měl teoreticky přijít někdo s mačetou, což se v českých zemích ještě nestalo, tak by jenom získal (sekuriťák – pozn. red.) čas k tomu, aby se nikomu nic nestalo a vlak přijel na stanici, kde bude policie.“
Jel jste někdy vlastní vlakovou linkou na Ukrajinu? Protože ta jezdí až do Dnipra, do Záporoží.
„Ale s přestupem, takže náš vlak jede do Čopu, což je na hranici a pak se přestupuje na vlak ukrajinských železnic.“
Jedna z těchto linek vezla lidi i z válečných oblastí s námrazou na sedadlech. Prý tam byla i cestující s diagnózou leukémie, které se po cestě vaším vlakem zhoršil stav. Posvítil jste si na to?
„V jednom z vagonů přestala fungovat klimatizace nebo topení.“
Odškodnil jste ty lidi?
„Pokud vznikne nějaký problém, tak jsme jediná dopravní firma v tomto státě, která cestující odškodňuje automaticky, to znamená, jestli nefunguje klimatizace nebo je zpoždění, tak cestující dostanou bez žádosti kompenzaci na svůj účet peníze, které může použít na novou jízdenku nebo si je vybrat.“
Měl by stát dotovat železniční dopravu?
„Samozřejmě nad tím často přemýšlím. Rád jezdím do Zanzibaru, kde neexistuje žádná dotace, jezdí se tam za zlomek peněz, ale odpovídá to Africe. To znamená: ten spoj vyjede až tehdy, kdy je plný. Nejsou jízdní řády. Takovýmto způsobem by mohla fungovat doprava bez dotací, ale pokud chceme mít dopravní obslužnost kvalitní a mít spoj nejlépe každou hodinu – nemluvím o dopravě mezi velkými městy, kterou my s autobusy provozujeme bez dotací – je ta dotace nutná.“
Vy jste v rámci zrovnoprávnění přístupu k železniční dopravě a dotacím vyhráli v roce 2023 soutěž na 15 let provozu linky R9 mezi Prahou a Brnem, kde od roku 2026 nahradíte České dráhy. Zajímalo by mě, kolik na téhle lince dotuje stát kilometr.
„Výhoda těchto soutěží je, že se tam přihlašuje vícero dopravců, takže nejenom my, ale České dráhy, Arriva, Leo Express. Tím pádem je tam tlak na tu cenu od ministerstva i od krajů, které chtějí nové vlaky. Tady budou jezdit rychlovlaky za 3,5 miliardy, které se nyní vyrábí, rychlostí 200 km za hodinu. Budou to úplně nové krásné nízkopodlažní jednotky. Soutěží se, kdo chce menší dotaci a tu menší dotaci dopravce získá tak, že je sám ekonomicky efektivní.“
Tak dobře, o kolik srazíte dotaci na té lince?
„Tu jsme srazili. My jsme ušetřili státu několik miliard během té patnáctileté smlouvy.“
K jakým dalším trasám byste se chtěli dostat?
„Kromě této linky R9 se nám už podařilo vyhrát zakázku na elektrické vlaky v Ústeckém kraji. A já jsem si uvědomil, že když každý rok získáme jednu takovou linku, což je zhruba 3 % trhu, tak za 7 let může mít RegioJet 35 % trhu a možná i být největší dopravce. A to mě trochu nakoplo, protože já jsem byl opravdu unavený, ten covid nás všechny zpomalil a ve chvíli, kdy mi došlo, že bych z té firmy mohl odejít ať už prodejem nebo manažerským odchodem, mi také došlo, že bych chtěl odejít v nejvyšší slávě. Jestli se nám to bude dařit, se uvidí. Českým drahám se může zlepšit efektivita, nám se může zhoršit, protože budeme »molochovatět«, a tak se přiblížíme a všichni budeme mít kolem 30, 40 procent trhu. A takhle to má fungovat. Má tam bát tři až pět hráčů podobné velikosti.“
A vy teď budete dřít, abyste se dostal na těch 40 procent, a pak to někomu prodáte. Jde tedy o peníze?
„Peníze nejsou důležité. To, jestli jste úspěšný, souvisí s mírou motivace. Motivace je motor, který vás žene nebo nežene do práce.“
Tak jde o ego?
„Já nejsem egoista.“
Byl jste jako dítě takto motivovaný?
„To ne. Byl jsem outsider, který chtěl něco dokázat. Vždycky říkám, že jsem začal podnikat, abych sbalil pěknou holku. Na tento cíl jsem pak nějak zapomněl, i když jsem měl během svého života skvělé holky.“
No tak co je tedy ta motivace? Pořád jsem to nepochopila.
„Motivací každého člověka je hledat nějaký pocit štěstí, seberealizace. V tomto jsme všichni stejní.“
A když dosáhnete vytyčeného podílu na trhu, budete šťastný, budete cítit tu realizaci.
„Pocit štěstí najdete, když najdete lásku. V té práci, když si dáte nějaký cíl, který je zvládnutelný, tak se tomu říká výzva a je z toho někdy dobrý pocit. Ano, když vyhraju zakázku na R9, tak jsem první den šťastný, pak jsem už méně šťastný a do konce týdne to odezní. Láska je trvalejší.“
Mluvíte hodně o lásce, ale četla jsem rozhovory, kde mluvíte o tom, že pracujete 14 hodin denně. Jak to jde dohromady?
„Takhle jsem pracoval dřív. To byla práce na prvním místě a rodina na druhém. Teď bych to chtěl otočit a pracuju opravdu jen pár hodin denně. I když ten, kdo podniká, ví moc dobře, že by i když nepracuje a leží na gauči, tak mu to šrotuje a hledá cesty, odskakuje si, zapisuje, hledá na internetu. Teď chci ale udělat svůj největší životní projekt a to je založení velké rodiny. Závidím svým kamarádům, kteří mají spoustu tulících se dětí.“
Takže v 52 letech chcete běhat za míčem, učit dítě chodit? Upozorňuju, že to je namáhavé.
„Já miluju pohyb, turistiku, lyže, windsurfing, ale všiml jsem si, že z toho gauče mě právě dostane dcera, protože sám bych lyžovat nešel. Cítím, že právě ta rodina, ty děti by mě z té komfortní zóny prostě vytáhly a udělaly mě šťastným.“
Za co utrácíte peníze?
„Za nic. Já jsem děsně skromný člověk a jsem zaměstnanec jako každý jiný.“
Vy jste se roku 2018 rozváděl a deklaroval, že berete 160 tisíc měsíčně. Víte, že můžete brát víc?
„Už beru 200 tisíc.“
Je to adekvátní vůči vaší roli ve firmě?
„Můžu si o tom rozhodovat. Ano, mohl bych brát 300 tisíc, což je, myslím, takový tabulkový plat velkého manažera. Samozřejmě jsou velcí manažeři, kteří berou ještě víc. Ale těch 200 tisíc odpovídá mému životnímu stylu, mým »mandatorním« výdajům, což jsou ty hypotéky. K životu mi to stačí. Říká se, že pocit štěstí každého člověka je nastavený tak, že když dosáhne příjmu 50 tisíc čistého – dnes je to možná víc – najednou zpomalí a má pocit, že je zabezpečený a spokojený a přestane mít velký zájem o kariérní růst. Já mám 200 tisíc hrubého, to máte 144 tisíc čistého, a byť mám ty mandatorní výdaje veliké, tak mě ten plat dělá dostatečně šťastným.“
Vy jste u toho rozvodového řízení deklaroval, že platíte hypotéku. Proč, proboha?
„Protože když si půjčujeme peníze jako firma, tak platíme úrok běžně 5–7 %. A na tu osobní pořád platím 2 procenta, ten předcovidový úrok. Byl bych špatný hospodář, kdybych si peníze tak levně nepůjčil.“
Vysvětlete mi ještě jednu věc. Já jsem projížděla seznamy nejbohatších lidí dle Forbesu, celou tu top stovku, a já jsem vás tam nikde nenašla, jak je to možné?
„Ten žebříček na Forbesu vzniká tak, že se ta firma musí nějakým způsobem ocenit, že se část toho prodá, firma vstupuje na burzu, nějakým způsobem se hodnota majetku kvantifikuje. Díky tomu tam nejsem a jsem tomu rád.“
Vy jste v jeho začátcích podporoval hnutí ANO, Andreje Babiše, v roce 2013 jste s ním seděl na pódiu. V roce 2016 jste ale řekl, že už podpora končí. Co se stalo?
„Myslím, že jsem udělal obecně velkou chybu, že jsem se začal k politice vyjadřovat.“
No od té doby jste rozhodně nepřestal.
„Ale dělám to úplně minimálně.“
Nedávno jste řekl, že potřebujeme novou vládu, která bude mít, cituji, koule.
„To jsou obecné věci, ne hodnocení politika nebo politické strany. Díky Babišovi a Zemanovi politika rozděluje, takže není dobré ji řešit v hospodě ani doma. Na druhé straně je potřeba říct, že je třeba dobře, že Babiš přišel na politickou scénu, protože se některé věci změnily. Nedávno jste tady měli Martina Romana a ten prodal svoji Škodu Transportation…“
Tady si dovolím opravu, protože nikdy nebylo prokázáno, že ta firma je jeho.
„Bylo prokázáno, že byl beneficientem, což znamená, že to vlastnil. A všichni v byznysu a novináři vědí, že to tak bylo.“ Možná vám přijde nějaká esemeska.
„Nevadí. Každopádně prodal tu firmu za strašně málo peněz. Extrémně, extrémně levně. A myslím, že je dobře, že do politiky přišel Andrej Babiš, protože se začaly některé věci měnit. A jestli chce odejít se ctí a jako vítěz, záleží na něm. Mně se nelíbí, že když přišel o fanoušky na pravici, chytl se díry na levici po ČSSD. V případě, že vyhraje další volby, ať ukáže, že to řídí lépe.“
A takhle to vypadá, když se vy nevyjadřujete k politice?
„Říkám obecně, že on (Babiš – pozn. red.) tady hýbe politickou scénou, je pod velkým hledáčkem a myslím si, že zrovna on může krást nejméně. A Čapí hnízdo jsem já neměl jen náhodou. Za mnou také chodily agentury, které říkaly: můžete si postavit hotel za 50 milionů.“
Čili nabízely vám tutéž optimalizaci.
„Pokud by Andrej Babiš měl za toto jít do vězení, tak by měly jít do vězení stovky jiných.“
Dnes už byste nepolepil autobusy fotografiemi aktuálně vládnoucích ministrů, jejich tele telefonními čísly, jak jste udělal Milanu Chovancovi, Bohuslavu Sobotkovi?
„To souviselo s tím, že se rozhodli strašně divoce zrušit ÚOOZ (Útvar pro odhalování organizovaného zločinu – pozn. red.).“
Ale podívejme se, jsme 8 let po rekonstrukci všech těch útvarů. Máte pocit, že se tady odehrála nějaká zásadní změna?
„Já jsem přesvědčen, že nekoná (policie – pozn. red.) tak dobře jako za Roberta Šlachty, a že ho znám osobně díky tomu, že nám vyřešil jeden velký problém. Bylo nám vyhrožováno, zatýkalo se až v Hondurasu a viděl jsem úplně neuvěřitelnou práci Roberta Šlachty osobně a tam jsem pochopil, že není policajt jako policajt. 90 procent policajtů je rovných, skvělých, fantastických, nevzali by úplatek a podobně, ale neznamená to, že jsou motivováni k tomu, aby pracovali.“
Co znamená, že vám bylo vyhrožováno?
„Nechci se k tomu moc vyjadřovat.“
A vyhrožoval vám někdo poté, co jste zveřejnil ta telefonní čísla politiků?
„Volala mi maminka pana premiéra (Sobotky – pozn. red.), tady zdravím. Povídali jsme si snad hodinu, možná déle, a bylo to příjemné. Ptala se mě, proč jsem to udělal, a říkala, že Bohoušek je skvělý syn.“
Udělal byste to znovu?
„Kdyby tam byli očividní lumpové, tak ano.“
Odkud a čím jste za námi dnes přijel?
„Mimořádně autem, protože jedu ještě za Prahu, jinak jezdím vlakem. Bydlím v Beskydech, čili tam jedu autem do Hranic na Moravě, a pak šup do vlaku buď na Brno, nebo na Prahu.“
V Beskydech máte vilu?
„Ne, bydlím na chalupě po dědovi. Ale je tam voda, je tam elektřina, je tam 21. století.“
Proč jste přesídlil do hor?
„Začalo to, když se během covidu zavřely hranice v únoru roku 2020. A mně se tam zalíbilo. Já odtud řídím firmu, každý den pracuji, ale tam ztrácíte pojem o čase, což znamená, že pracuju i v sobotu a neděli, byť jen dopoledne. Tam nepoznáte, jestli je úterý nebo neděle.“
Jak často jezdíte vlaky a autobusy svojí firmy?
„Velmi často, mám to zadarmo.“
Protože jste majitel?
„Ano. Já si sednu vždycky na volnou sedačku.“
To si ale musíte na internetu zarezervovat místenku.
„Ne. Já vždycky vím, že tam je nějaká sedačka volná, statisticky se to děje. Taky se stalo, že po mně stevardka chtěla jízdenku a málem mě vyhodila z vlaku. Poslední dobou jsme nabrali pár ukrajinských stevardek a ony mě neznají. Tak se pak omluvila.“
Poznávají vás ve vlaku lidé? Myslím mimo stevardů?
„Určitě ano. Poznám to i podle toho, jak mě zdraví.“
Zastavují vás, aby si stěžovali na wifi nebo na neuklizené záchody?
„Ne. Sem tam mi něco přijde na mobil, protože se před lety moje číslo objevilo v médiích, tak to přepošlu zodpovědné osobě anebo to řeším.“
Vaše podnikání sídlí v Brně. Jak se vám poslouchají fóry o Brňácích?
„Brno je město studentů, což je skvělé pro život, je to mladé město, kterou má velkou budoucnost.“
Přemýšlel jste o přesunu do Prahy?
„Já podnikám v československém prostoru a Brno by bylo ideální hlavní město Československa. Je přesně uprostřed, pro centrálu je to skvělé. Pražáci, co přijedou do Brna, mají pocit, že chodíme pomaleji, že se víc usmíváme. Takže je možné, že jsme lehce retardovanější, ale tím pádem víc v pohodě.“
V létě proběhla médii zpráva, že prodáváte v RegioJet, respektive že se jej chystáte prodat v horizontu pěti až deseti let. Proč jste tuhle informaci dával ven?
„Já z toho článku byl nešťastný. Editor vypíchl, že Jančura něco prodává, ale já jsem jenom uvažoval nahlas. Říkal jsem, že mám krásnou patnáctiletou a extrémně chytrou dceru, ale holčičky nebudou řídit tak ryze technickou záležitost jako je doprava.“
To je velký předsudek.
„Ano, ale já to vidím, když řešíme údržbu autobusu nebo vlaků, že je ten mužský element hrozně důležitý.“
Vždyť máte generální ředitelku ženu.
„To ano, ale musím jí trošičku stát za zády. Ono se uvidí. Dceři je 15, za 10 let budeme vědět víc. Je možné, že se firma prodá, což je i u rodinných firem běžné.“
Jakou by mohlo mít to vaše impérium hodnotu, jaké jste dostával nabídky?
„To vám neřeknu. Je to víc, než by člověk mohl kdy utratit.“
Bavíme se o desítkách miliard?
„To v žádném případě.“
Tak o jednotkách.
„To ano.“
Vy jste kdysi řekl, že ideální politik ve věku 60 plus opouští podnikání a jde do veřejné sféry. Zamíříte tam tedy pak taky?
„Ne. To, co jste citovala, jsem řekl, ale teď už bych to opravil. Když by to byl jen manažer, tak ano, ale být podnikatelem, tak do toho nejdu. Nikdy nevíte, byť děláte vše zákonně, co za malé kostlivce na vás potom vytáhnou. Vidíme příklad Babiše.“
Vy také máta nějaké Čapí hnízdo?
„No třeba před 20 lety, kdy ta firma byla malinkatá, jsem taky dával část mezd v obálce. To se v gastru dělá dodneška. Já nejsem zastánce Babiše, ale vidíme, že si děsně zkomplikoval život. A každý podnikatel si musí položit otázku, jestli si chce ten život zkomplikovat, protože ta politika je hrozně otevřená.“
Komu byste to svoje impérium prodal a komu ne?
„Asi komukoliv.“
Bylo by vám jedno, i kdyby to byl FlixBus, se kterým jste před lety svedl bitvu na život a na smrt?
„Asi bych se s tím smířil. To je byznys. Člověk se od toho musí mentálně a emočně oprostit.“
Přitom jste se tak srdnatě bránili, když vás chtěli, vašimi slovy, přebarvit na zeleno. Nebylo by to pokoření, kdybyste jim to nakonec prodali?
„To je něco jiného. Prodej by byl vítězství, tehdy by to byla prohra.“
Dostal jste od nich nabídku?
„Ano, ale nemůžu nic říkat. Měli zájem a dlouhodobě mají zájem. Je to zatím všechno hrozně daleko.“
Kdyby se v antimonopolním úřadě nějak zvláštně vyspali a dovolili třeba Českým drahám, aby učinili nabídku a odkoupili vás, byl byste v pohodě i s tímto?
„Jasně, ale to by ten úřad nedovolil a ani politici by to neschválili. Bylo by špatně, kdyby Českým drahám ubyla konkurence. Železnici konkurence sluší. Naopak by měli přijít ještě další dopravci, aby železnice byla barevnější.“
Váš byznys v těch autobusech byl proslulý ochotnými stevardkami, které nám tu kávu občas snad i nutily, nosily noviny. Najednou je tam někde schovaný ošuntělý kávovar určený k samoobsluze, občas chybí kelímky, na WC to úplně nevoní. Jaká je zpětná vazba?
„Stevardky tam byly do příchodu FlixBusu (na český trh – pozn. red.), který začal jezdit za takové ceny, že jsme si stevardku už nemohli dovolit. Zůstaly jen na mezinárodních linkách a s příchodem covidu jsme je zrušili úplně. Řešili jsme to tím, že jsme nakoupili nové autobusy, kde ty ošuntělé kávovary vyměnily krásné kávovary, které známe z benzinek a vytvoří vám na cappuccinu neuvěřitelnou pěnu.“
Ničím takovým jsem ještě nejela.
„Zatím je to na mezinárodních linkách a během několika let to bude na všech našich linkách.“
To jsou ty nové dvoupatrové autobusy, které nakupujete.
„Ano.“
A tam jsem se dočetla, že budou fungovat virtuální stevardky. Co si pod tím mám představit?
„Chceme do autobusu vrátit ten dotek lidskosti. Takže na ně opravdová stevardka bude promlouvat skrz obrazovku. Určitě to nebude tak silné emočně, jako ten opravdový kontakt. Kolegové mě dokonce tlačili k tomu, že to uděláme pomocí umělé inteligence, ale to jsem odmítl.“
Já jsem četla, že ten důvod, proč máte problém se stevardkami, a byl to problém i před covidem, jsou nízké mzdy.
„V autobusech nízké byly, před covidem 20 tisíc. Za to už dnes nikoho do práce nedostanete.“
S tím pohnout nešlo?
„Kdyby tu nebyl ten FlixBus, který i uměle tlačil na cenu, tak bychom zdražili jízdné o pětikačku a stevardi mohli mít přes 30 tisíc. Ale my nemohli pohnout s cenou.“
Nemůžete s ní pohnout ani dnes?
„Flixbus už tolik nezlobí, jezdí za trochu levnější než běžné ceny. Ale teď už to nemá smysl. Stevardka tam (v autobuse – pozn. red.) neměla tolik práce. Ve vlacích se nezastaví.“
A co mzdy ve vlacích?
„Ve vlacích ale mají stevardi a stevardky mzdy krásné, kolem 40 tisíc a lidí máme dostatek.“
To má ale prý jen 5 až 10 procent zaměstnanců, zbylí začínají na 25 tisících hrubého, což je tak půlka průměrné mzdy.
„Tohle vám přesně neřeknu, ale velká část mzdy je osobní ohodnocení, myslím, že kolem 7 tisíc. Plat je takový, abychom měli ve vlacích dost lidí. Tohle je takzvaná první práce, za kterou lidé dřív chodili do McDonaldu. Už jsme trošku korporát, takže si tam ty lidi trochu vycvičíme, naučíme je, jak se chovat k zákazníkům.“
Četla jsem si komentáře zákazníku na internetu. Tohle jsem našla: myši v jídelním voze, špatné ohodnocení zaměstnanců, wifi, která je jen symbolická, nutnost ve vlacích nakupovat přes aplikaci, která ale občas nefunguje, takže si cestující nemůže nic dát. Nesvědčí to o tom, že vlastně značka, která začínala s tím, že nastavuje nějakou laťku kvality, už jede trochu na kvantitu?
„U nás se ale opravdu nic nezměnilo.“
Ani ta wifina? Ta mi nefunguje v autobuse fakt nikdy.
„Ta wifina je tak silná, jako je internetový signál na daném místě, protože to je prostě jenom mobil s lepší anténou. Když projíždíte místem, kde signál není, nedá se nic dělat. Já nemůžu připojit autobus na kabel. Ve vlacích máme nejlepší wifi ze všech dopravců v Evropě, protože máme tři SIM karty na jeden vagon, načež jedni dopravci tu mají tři SIM karty na celý vlak.“
Jak velkou investici už musela firma udělat a ještě udělá do zabezpečovacího systému ETCS, tedy systému, který umí zabrzdit vlak, který se chystá projet červenou? Dodám, že stát dotuje zhruba polovinu ceny.
„My jsme po státu nechtěli nic a žádné investice jsme nedělali, a to z důvodu, že máme všechny lokomotivy i jednotky nové a ty to (ETCS – pozn. red.) už obsahují s výjimkou lokomotiv, které teď dojezdí.“
Kolik zaměstnanců, respektive strojvedoucích, už máte vycvičených na ten systém?
„To nevím. Vím, že to teď nějakým způsobem probíhá a do konce roku musí být zaškoleni všichni.“
Promítne se nějak celá tahle reforma bezpečnosti do cen?
„Vůbec.“
Budete od nového jízdního řádu, tedy cca od prosince, nějak zdražovat, ať už jde o autobusy, o vlaky?
„Já si myslím, že ne, protože nerostou ceny energie ani další vstupní náklady. Naopak si myslím, že energie budou zlevňovat.“
Takže vy taky budete zlevňovat.
„V té dopravě se spíš řídíte konkurencí. Vždycky se díváte na to, jaké ceny má konkurence a jestli vůči ní jdete dolů nebo nahoru.“
Takže ne. A budou přibývat nějaké zásadní spoje?
„My zavedeme to, čemu říkám Žluté metro. Vyjedeme vlaky tady po Praze. To je všechno.“
Pořad Hráči: Pravidelně v Blesku ti, co vládnou Česku!
Blesk už třetím rokem přináší čtenářům a divákům exkluzivní pořad Hráči, v němž se vystřídají všichni, kdo v Česku něco znamenají ve sféře byznysu, politiky i na rozhraní těchto dvou disciplín. Zhruba hodinové rozhovory, které vede zkušená moderátorka politických debat i rozhovorů s vrcholnými ústavními činiteli, Vera Renovica (39), si můžete vychutnat každé dva týdny na webu Blesk.cz. A to vždy v pondělí (v případě svátků oznámíme posun). V tentýž den si pak jejich písemnou podobu přečtete v tištěném deníku Blesk. To vše, abychom našim čtenářům umožnili podívat se za oponu, za níž se rozhoduje o našich životech, peněženkách či budoucnosti našich dětí. Jestli chcete vědět víc o těch, kteří skutečně vládnou zemi, v níž žijete, dívejte se na Hráče na Blesk.cz!
Žluté ukrolinky jsou pod úroveň👎!!!