Hádky na covidové vánoční svátky: Psycholožka zmínila hrozby pro rodiny. Včetně alkoholu
Vánoce jsou svátky klidu, vřelosti, porozumění – ale často také ohromných rodinných hádek. BBC přináší návod, jak rozumět, odkud se bolestivé konflikty berou, i jak si užít klidnější oslavy. A psycholožka Terri Apterová varovala, jaké hrozby jsou s letošními dalšími Vánoci během pokračující pandemie spjaté.
„Šťastná rodina je ráj na zemi,“ praví britské básnické rčení. Nešťastná rodina tedy musí znamenat peklo. S obdobím svátků se proto mnozí obrňujeme na potenciální napětí a hádky. Ať už jde o nevyřčenou kritiku něčí kuchyně, bublající zášť kvůli pociťovanému nadržování nebo prudké pře o politické a společenské hodnoty, často z nás rodinné sešlosti dostávají to nejhorší. Tedy pokud se vůbec s rodinou scházíme. Mnozí nemohou - a mnozí nechtějí.
Rodinné rozepře mohou být zdrojem zábavy v dramatech i komediích, ale dopady na skutečný život nejsou žádná legrace. Poškozené vztahy nelze napravit snadno. Ale s porozuměním rodinné dynamice se člověk může lépe připravit na nevyhnutelné střety a stres.
Pohoda na Instagramu
O nepříjemnostech na rodinných sešlostech a odcizení lidé obvykle mluví neradi, málo – a tím pádem ti, kdo něco takového zažívají, mohou mít pocit, že to je neobvyklé, že je s nimi něco špatně. Přispívají k tomu i sociální sítě. Málokdo bude sdílet videa z hádek, Facebook a Instagram jsou plné rozjařených tváří a pózování u stromečků a všemožných dobrot. „Často vidíme rodinné ‚výkony‘, kvůli čemuž si můžete připadat stále osamělejší,“ varuje Lucy Blakeová, psycholožka Západoanglické univerzity, která zrovna vydává knihu Žádná rodina není dokonalá: Průvodce přijetím chaotické reality.
Průzkumy ukazují, že špatné vztahy a odcizení v rodinách není vůbec vzácností. V americké studii skoro třetina rodičů uvedla, že má jen minimum kontaktů s dospělými dětmi. A i ti, kdo se s nimi vídají či si volají, většinou mají vztahy rozporuplné. Jen 28 % hlásilo, že se s dětmi stýkají a vycházejí dobře.
Podobně velká německá studie ukázala, že pětina dospělých se odcizila od otců a 9 % od matek – buď nejsou vůbec v kontaktu, nebo maximálně jednou za měsíc, ale necítí se emočně blízcí.
Většinou to pro ně není jednoduché, ať už mají jakékoli důvody. A právě Vánoce bývají nejtěžším obdobím, jak vyplynulo z průzkumu charity Stand Alone. „Všichni se vždycky ptají, ‚co máš za rodinné plány na svátky?‘. A dívají se divně, když řeknete, že žádné. Je těžké lidem vysvětlit, proč nechcete být s vlastními rodiči,“ zněla například jedna odpověď. „O svátcích byste si díky médiím mysleli, že každý patří do velké milující rodiny. A když ne, je s vámi něco špatně,“ svěřil se další respondent.
A nejde jen o křesťany. „Mám svou rodinu, partnera i blízké přátele, ale nic nenahradí tradice, co máte s rodiči,“ říká pro BBC třicátnice Faizah, Britka s kořeny v jižní Asii. Třebaže nesdílí s rodiči muslimskou víru, po svátcích jako Íd al-Fitr (konec půstu – Ramadánu) se jí stýská. „Cítím se tak osamělá… a stýská se mi po mámině vaření.“ Jenže nechtěla dál snášet tlaky rodičů, kteří jí mluvili do kariéry i vztahů, tlačili ji do svatby hned po studiích… „Nerespektovali mé hranice. Chci jen žít svůj vlastní život, činit vlastní rozhodnutí.“
Někdy se prostě rozpory nedají překonat – ať už jde spíše o osobní záležitosti, nebo třeba politiku, jež se v posledních letech stává stále vážnějším důvodem sporů mezi přáteli či příbuznými. Šest procent Britů předloni v průzkumu uvedlo, že se kvůli brexitu přestalo bavit s někým z rodiny, informoval Independent. V Americe zase takto širokou společnost i rodiny polarizovaly prezidentské volby roku 2016 (Hillary Clintonová versus Donald Trump), ukázal výzkum společnosti Ipsos pro Reuters. Dříve tolik rodičů netrápilo, pokud jejich děti si jejich děti vzaly partnera z opačného tábora, vyzkoumali na Stanfordově univerzitě.
Ne všechny spory vedou až k úplnému odcizení, ale i ty mírnější mohou dost zraňovat. A mívají tytéž kořeny. Potenciál pro napětí má jakýkoli vztah, ovšem v rodinách jde o víc. Často hádky vyrůstají z různého chápání minulosti, kterou může připomenout banální poznámečka.
„V rodinách panuje skoro až pudový pocit, že se tu hraje o mé nejdůležitější vztahy a loajalitu – že se útočí na mou lásku,“ vysvětluje pro BBC psycholožka Terri Apterová, autorka řady knih o napjatých rodinných vztazích. „Vždycky je tu hrozba ztráty rodinného postavení, ztráty styků.“
Dokud jsem tvoje matka
Spouštěče i projevy takových frustrací záleží na vaší pozici v rodokmeni. Rodič si stále může myslet, že má autoritu, aby mohl dohlížet na své dospělé dítě, poučovat – ať už jde o vzhled, kariéru či vztahy. Dobře míněné poznámky však mohou dětem připomínat třeba neustálé a neférové kritizování z dob puberty.
Mezi sourozenci zase může být rivalita o pozornost rodičů či o to, kdo se cítí být dominantnější. Dráždivá poznámka od staršího bratra ve vás může vyvolat dojem, že si pořád myslí, jak ví všechno nejlíp; podrážděnost mladší sestry zase může být znamením, že se předvádí, aby na sebe upoutala pozornost.
Samy o sobě by takové výjevy mohly působit docela jinak. Bratrova rada může být nechtěná, ale dá se chápat, že to myslí dobře. Sestra má možná opravdu výjimečně špatný den. Jenže v kontextu rodinné historie může sebemenší připomínka dřívějšího rozladění či vzteku ve vás vyvolat pocit, že jste v nekonečné smyčce opakujících se trablů, jak v komedii Na Hromnice o den více.
„Stačí málo, aby se probudily vzorce, které byly v minulosti nepříjemné,“ vysvětluje Apterová. „A když navíc nejste spokojeni s vlastními reakcemi na toto chování, může to znepokojení a napětí ještě umocňovat.“
Mnohé neshody jsou nevyslovené, připomíná psycholožka Apterová. „Někdy se cítíte být umlčeni, což vede k velké rozmrzelosti – že nemůžete být spontánní, sami sebou.“
Neshody s tchyní
Jinou výzvou jsou vztahy s tchyněmi, tchány, celým příbuzenstvem partnerů. Zvyklosti a nepsaná pravidla jiné rodiny mohou působit jako z jiné planety. Od koho se čeká mytí nádobí, jak koho oslovovat, to mohou někteří považovat za samozřejmost; co je v jedné domácnosti přátelsky míněným žertem, může v jiné vypadat jako urážka. Jako byste se usazovali v cizí zemi – zabere to nějaký čas, než se naučíte překládat si jejich chování a projevy do jazyka, kterému rozumíte. Jednoduchá gesta se zatím mohou ztrácet v překladu a vést ke konfliktům, které s časem eskalují.
A když se vás navíc váš partner nezastane, ještě to příkoří zhoršuje. Možná žil podle rodinného scénáře tak dlouho, že nedokáže vidět vaši perspektivu; možná cítí, že kvůli přijatým rolím v rodině nemůže zakročit. Vy se v takovém neznámém teritoriu můžete cítit zcela opuštěni, ba zrazeni.
Nejspíš to chce vánoční zázrak, aby se sváteční spory a napětí hned vyřešily. Ale je tu pár kroků, jak je zmírnit. Například vynechat alkohol. „Lidé někdy pijí dost, v naději, že zvládnou napětí lépe tolerovat. Jenže pak často nedovedou tolik ovládat své podráždění a dávat ho do kontextu,“ řekla Apterová. „A letos mohou být očekávání ještě vyšší, protože loni jsme o Vánoce přišli, a možná také o vzpomínky, jak nepříjemné mohou být,“ připomíná nelehkou situace za pandemie. Také pomáhá zaměřit se na sebe sama – vzdálit se do klidnějšího kouta domu, nadechnout se.
A rovněž je dobré změnit svá očekávání od rodinné sešlosti. Už přát si „dokonalý“ večer a obávat se dopředu napětí člověku zvýší stres – a tím spíš k hádkám pak dochází. Lepší je akceptovat, že to hladce neproběhne, ale také si uvědomit, že jedna hádka nezkazí celou akci. „Když se dokážete dostat do situace, že hádku snadno urovnáte, velice to pomáhá,“ dodává Apterová.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.