Žampion lesní houbaři přehlížejí, přitom má zajímavou chuť. Jak ho poznat a využít?
Žampion lesní má příjemnou vůni a kořeněnou chuť. Nejdůležitějším znakem ale je, že tam, kde do něj říznete, zčervená.
|
Jiřina Hrabáková
Hnědé šupinky na klobouku – další z poznávacích znaků žampionu lesního. Lupeny jsou nejprve bělavé, později jdou do růžova a nakonec do čokoládově hnědé. Noha je bílá, později narůžovělá, našedlá nebo hnědá.
|
iStock
Na noze žampionu lesního spatříte jemný prsten.
|
iStock
Jedovatá pečárka perličková je celkově světlejší, a pokud do ní říznete, jde do žluta.
|
Jiřina Hrabáková
Pečárka perličková
|
Jiřina Hrabáková
Jedlý žampion císařský je také pokrytý hnědými šupinkami, oproti lesnímu je ale mnohem mohutnější – proto se mu také říká pečárka obrovská. Má oříškovou chuť a příjemnou anýzovou vůni. Dužnina jde po rozkrojení do oranžova.
|
Jiřina Hrabáková
Jedlá pečárka Langeova patří také k mohutnějším žampionům.
|
Jiřina Hrabáková
Lupeny jednotlivých žampionů mohou být velmi podobné. Na snímku pečárka Langeova.
|
Jiřina Hrabáková
Pečárka Bohusova na řezu stejně jako žampion lesní červená a má také šupinkatý klobouk,. Daří se jí ale v listnatých lesích a typické pro ni je, že roste v trsech.
|
Jiřina Hrabáková
Žampion zápašný je náš nejznámější jedovatý žampion. Má hladký klobouk a zapáchá po karbolu. S lesním byste si ho proto splést neměli.
|
iStock