Jeho jméno je ztělesněním zrady, kolaboranství. Rodák z Třebsína u Benešova, kde se narodil 3. července 1914, angažovaně s gestapem spolupracoval ještě před vypuknutím druhé světové války. V létě 1939 byl na ulici v Praze zadržen příslušníky gestapa a vyslýchán v Petschkově paláci. Nebylo to bezdůvodné.
Přeučil byl vycvičeným vojenským letcem, který v důsledku zřízení protektorátu musel svléknout uniformu, protože se československá armáda zrušila. Z jejích pozůstatků se však verbovali potenciální legionáři a odbojáři. On sám se před válkou nechal slyšet, že emigruje, aby proti nacistům mohl bojovat. Místo toho se k nim přidal.
„Gestapo mu nabídlo službu agenta,“ líčí historici Jan Němeček a Daniela Němečková v knize Prototyp zrady: Životní příběh Augustina Přeučila. Ten souhlasil, „i když v jeho poválečných výpovědích najdeme, že byl k přiznáním donucen bitím, nebo že podlehl výhrůžkám, že pokud nebude spolupracovat, bude on i jeho rodiče poslání do koncentračního tábora.“ Němeček k tomu podotýká, že podobné výpovědi kolaborantů o tom, že „museli, sic jim nacisté“ hrozili, byly po válce běžné a měly jim dopomoci k mírnějším trestům.
Přes Polsko do Anglie
Nakolik ochotně se nechal Přeučil „naverbovat“, lze spekulovat. Za jeho charakter ale hovoří následující činy, které za války spáchal. Nacisté mu umožnili emigrovat do Polska, odkud se posléze dostal do Francie. „Ani tam nezůstal Přeučil ve vztahu ke gestapu nečinným. Prostřednictvím jiného německého agenta poslal zprávu o situaci v Chartres,“ pokračují historici. S Němci posléze udržoval kontakt i po přesunu do Anglie., kde byl „přijat do dobrovolné zálohy britského královského letectva.“
Ačkoliv on po válce tvrdil, že ano, bojových letů při bitvě o Británii se nezúčastnil. Podle zpráv Inspektorátu československého letectva „prošel řadou nebojových servisních a výcvikových jednotek (…), u nichž působil jako pilot pro zalétávání opravených strojů“ či „jako pomocný instruktor létání.“ Více než pro letecké schopnosti byl však znám kvůli kázeňským problémům, „které provázely již jeho vojenské počátky ve Francii.“ Tím se rozumí špatné a riskantní postupy při létání – v jednom případě se svým strojem dokonce vlastní chybou havaroval.
Krádež letounu
Milovníci filmu nejspíše znají snímek Karla Zemana Ukradená vzducholoď. Takhle „vysoko“ Přeučil nemířil. Spokojil se s letadlem. V červenci 1941 „údajně dostal prostřednictvím německého agenta nový úkol: uletět s novým typem stíhačky Hurricane MK. II, vyzbrojené kanony, do okupované Evropy,“ píší Němeček s Němečkovou. Pro Němce by se zkraje války jednalo o vítanou kořist, kvůli níž by se nejen, že lépe obeznámili s technologickou vyspělostí britského letectva, ale díky ukradenému radarovému zařízení by německá Luftwaffe mohlo anglická letadla mást.
Při jednom z cvičných letů, kdy zaškoloval polského pilota, se rozhodl čin vykonat a uletěl mu. „Se stíhačkou zamířil přes Severní moře nad okupovanou Evropu, kde po vyčerpání paliva nouzově přistál na území Belgie.“ Vděk nacistů byl pouze „poloviční“. Uletěl totiž se starým typem stíhačky Hawker Hurricane, který byl Němcům prakticky k ničemu. Vystavili jej nicméně jako získanou válečnou kořist. V Anglii jej měli za mrtvého, protože jediné racionální vysvětlení, proč se z letu nevrátil, byl pád letadla.
Křivý charakter
Dosud by se nad Přeučilovým počínáním snad daly přimhouřit oči - s ohledem na výmluvy, k nimž se po válce uchyloval. Pro zrůdnosti, jež následovaly, není ovšem místa pro omluvy. Přeučil v Belgii přistál nouzově. Místní jej měli za anglického letce, takže mu ihned nabídli civilní oděv i úkryt. Dočkali se od Přeučila vděku? Kdeže! Jakmile zmerčil německou hlídku, vydal se k ní, aby své dobrodince udal!
„Tyto osoby byly ihned zatčeny a dvě z nich - Amand Durand a Léon Charlier, jejichž jména dnes zmiňuje památník uprostřed obce – popraveny,“ líčí historikové. V Berlíně pak Němcům „vysypal“ všechno, co věděl o umístění anglických letišť a jiných vojenských tajemství. Teprve poté zamířil domů – do Prahy, kde ve své kolaborantské činnosti neustal. „V Praze udal všechny jména uprchlých Čechů, které poznal buď ve Francii, nebo v Anglii,“ nechal se později u soudu slyšet tlumočník gestapa. Nezřídka udával až ad absurdum.
Jemu podobných v protektorátu „živořilo“ povícero. Jedním z nich byl například Viliam Gerik (†26) – československý výsadkář, který však po svém nasazení začal spolupracovat s gestapem. „Přeučil Gerika nenáviděl,“ citují historikové z výpovědí, které zazněly po válce u soudu. Důvodem mělo být to, že Gerik za své „služby“ obdržel větší odměny, než Přeučil. Proto jej v roce 1943 Přeučil gestapu udal, že nadále udržuje kontakty s Angličany. Zbytek války pak Gerik strávil v koncentračním táboře v Dachau.
Udával své známé, sousedy z letenské Čechovy ulice, kde od roku 1943 žil, i lidi, které poznal náhodou, a kteří se mu například svěřili, že poslouchají zahraniční rozhlas. Jeho přičiněním skončili ve vězení či v koncentračních táborech desítky lidí. Přitom spolupráce s gestapem těžce doléhala i na jeho matku, která se „zhroutila a byla léčena na klinice pro duševně choré v Praze na Bulovce.“ Přeučil byl dokonce natolik „pilným“ zrádcem, že se nechala nasadit coby fiktivní vězeň do koncentračního tábora v Terezíně. Proč? Přece aby mohl donášet na vězně.
Smyčka kolem krku
Jak se blížil rok 1945, začínalo být zřejmé, že Němci válku prohrají. Na rozdíl od jiných jim Přeučil zachoval „loajalitu“ až do konce, byť se „začal Praze vyhýbat a zůstával u rodičů v Měchenicích.“ Nic mu to nepomohlo v tom, že hned 9. května 1945 – tedy v poslední den Květnového povstání českého lidu, si pro něho nechalo poslat Policejní ředitelství v už osvobozené Praze „pro politickou a podvratnou činnost proti Čechům.“ 19. května byl Přeučil po celostátním pátrání zadržet a zatčen.
Dva roky trvalo, než si soudy zajistily všechny fakta a výpovědi od těch, kteří měli to štěstí a válku přežili, vzdor tomu, že mnozí skončili v koncentračních táborech – i kvůli Přeučilovi. Ten se hájil a vymlouval, měnil výpovědi, své chování sváděl na duševní chorobu. Málo platné.
Verdikt byl vydán 14. dubna 1947. Zněl jednoznačně: Smrt. „Obžalovaný měl nastoupit trest ihned,“ pokračují historici. „Hlavní líčení bylo skončeno v 18:15. Smrt byla vrchním justičním lékařem Navarou konstatována ve 22:05. Trest byl vykonán neveřejně na dvoře pankrácké věznice.“ Takový byl konec Augusta Přeučila, tak skončil příběh „programové zrady.“
